Ludvík Kundera: Několik slov k historii Literární soutěže Františka Halase

Jsa vyzván, abych jako dlouholetý účastník kunštátského halasovského dění promluvil o vzniku a podobě „Literární soutěže Františka Halase", upadl jsem do rozpaků. Naštěstí mírných. Nerozpomínal jsem se zprvu na nic. Ale pomalu se ve mně probouzela jakási analytická vášeň, ožívaly zapomenuté tváře a události, našel jsem staré diáře s rozličnými výstřižky, pozvánkami, fotografiemi, sem tam se z netušených papírů vynořil ba i zapomenutý dopis; i luštil jsem rukopisy a tváře, vše bylo kusé a děravé, ale obrazy skutečnosti už prosvítaly. Uvědomil jsem si, že po Halasově smrti se do Kunštátu stále sjížděli básníci, a to nejen čeští, a výtvarníci, přátelé, badatelé, herci, pamětníci, zvláště v halasovském měsíci říjnu houstly na básníkově hrobě kytice a z letmých hostů se stávali i stálí návštěvníci. Stávalo se zvykem, že v úmrtní den se u hrobu utvořil hlouček, někdo promluvil, někdo zarecitoval... Nevím už kdy a z čí iniciativy se v té době několik let konaly v Kunštátě amatérské recitační soutěže, účastníci se někdy přesunuli ze sálu do některé z keramických dílen a recitovali verše podle vlastního výběru. Trvalé zážitky pro recitátory i posluchače... To vše se vyhraňovalo v drsných padesátých letech, v časech, kdy Halas byl na indexu, kdy byl zakazován, kdy straničtí ideologové ho zařadili mezi škůdce české literatury!