Miroslav Černý
Miroslav Černý (*1977) vystudoval Filozofickou fakultu Ostravské univerzity, obor anglistika-bohemistika. Několik let působil jako učitel na opavském Mendelově gymnáziu. Do akademické sféry se vrátil v roce 2006, kdy dokončil postgraduální studium a nastoupil jako odborný asistent na Katedře anglistiky FF OU. Je mj. autorem skript Úvod do studia gótštiny.
Už jeho první básně publikované v časopisu Host se setkaly s příznivým kritickým ohlasem a totéž lze říci i o prvotině Krajina v samotách slova (2005). V ní se uvedl jako autor přemýšlivé poezie zakotvené spíše vně současného světa: typickým místem a časem Černého textů jsou krajiny ožívající starými příběhy, archetypy a mýty.
Tuto linii autor sleduje a rozvíjí i ve své druhé sbírce - básnickém deníku Kámen Kondora (Perplex, Opava 2007), který zúročuje zážitky z autorových cest do Peru a Bolívie a je inspirován tamějšími legendami i každodenním životem. Kombinaci realistických záznamů z cest s osobitým poetickým nahlížením světa autor uplatnil také v beletrizovaném cestopisu Africká pohlednice (2009).
Jeho překlad staroseverské Ságy o Hervör a králi Heidrekovi Moudrém (Perplex, Opava 2009) je historicky prvním uvedením tohoto díla do českého literárního prostředí. Za Píseň o Hervör, která je součástí Ságy, získal druhé místo v Překladatelské soutěži Jiřího Levého 2008-2009, pořádané Obcí překladatelů.
Kromě časopisu Host se jeho texty objevily v Literárních novinách a v almanaších Cestou (2003), Od słowa ke slovu (2003), Opava City / Poezie v otevřeném prostoru (2004), Míň než všechno neberu (2006) a dalších.
[Medailon je převzat z internetových stránek vydavatelství Perplex.]
RUNOVÁ HAIKU
runová báseň
pohoří dlaně s mincí
pro převozníka
v podzimním čase
v postelovém nečase
krajinou zubrů
pozoruhodné
sám sobě trnem v oku
ach jaká to slast
tvá šedá ústa
zpoždění mého spoje
k tváři za orlojem
kolik že ti je?
živá žiletka v žíle
vyžilá magie
jako pochodeň
jak roztopená kamna
jeho zápraží
léto - vyprahlý
mokřad v mělkém srdci
sen o poluci
často myslím na to
jak se budu milovat
na věčnosti
stopy ve sněhu
do krabičky od sirek
březový svitek
v koruně dýchat
do kůry slova řadit
s kořeny mlčet
země se chvěje
a ze mě poprchává
však ty si dáš říct!
světem zakletý
v kámen, nůžky i papír
jen v ten papír
Žádné komentáře:
Okomentovat