Natálie Paterová [LSFH 2009 / Uznání poroty]

Představujeme oceněné autory 37. ročníku Literární soutěže Františka Halase: 

Natálie Paterová

Narodila jsem se 9. září 1991 v Hlučíně (okres Opava) a nyní studuji na gymnáziu s humanitním a esteciko-výtvarným zaměřením v Ostravě. Poezii píši od útlého dětství, avšak s přibývajícími léty se pro mne stala jakousi nutnou osobní potřebou. Kdybych chtěla být patetická, řeknu: Píši, abych žila, žiji, abych psala. Úspěchy v literárních soutěžích jsou sladkou tečkou na konci hořkého, bolestného niterného procesu. A kdyby jste se mě zeptali, proč nepíši něco optimistického (a přiměřeného věku), odpovím: neumím to. Stačí mi, že umím rozpoznat okamžik, kdy jsem šťastná. Nemám potřebu své štěstí krájet. Píši, abych nakrájela bolest. Literární činnosti bych se velmi ráda věnovala i v budoucím profesním životě. Prvním krokem k tomu je pro mne vydání básnické sbírky, kterou připravuji.

 

***

Den pasírovaný
                                              vteřinami
kdy se tvá neodbytná
                                              existence
pokradmu vtírá
                                              mezi pravé a levé
žebro.

A noc pak
                                              přepočítaná
na hodiny, kdy jak na smilování
                                              na smrt
čekající, po stropě těkáš
                                              očima.

Ale na tom stropě Boha
                                              nenajdeš!
A smrt - ta si pro tebe
                                              děvka
stejně nepřijde.

 

 

***

Samota pro dnešní večer
                                    přítulnou
fenou. Svítící oči. V medu
                                    utonulé.
- jak tvá včerejší
                                    neoblomnost. Dnes
kolem hrdla obtočený
                                    vlas.

 

Běloba

Z pukliny
                             ve středu
těla čouhá mléčná
                             noc - Obloha
si rozřezává
                             bílou stehenní
kost a dáví
                             tě spánkem.

 

 

***

Mršina noci do vsi hozená.
Něha za humny.
Den na ni čeká.

 

 

Svítání

Ocasy lišek polykají tmu.
Oči v domě přivykají šeru.
Bůh kdesi nad kostelem

                            vykašlává krev.

 

Podstata

Podstata smrti spočívá
                            v neodvratitelnosti
ticha, když ráno
vejde otec.

 

 

***

Protržená rodidla
                            noci

jak babiččin háčkovaný pléd

- i tenkrát z nebe
                            padaly hvězdy
mrholilo a my jsme
šli se zraky k zemi
                                      za ní
v tom průvodu, co připomínal
                                      jablkový závin.

 

***

Někdy
                             jako náplast
postačí i cizí
                             pohřeb.

To stále
                             stejné
ticho, v němž všichni
                             stojí
naráz ochromeni
                             tlukotem
vlastních srdcí.

 

 

Jaro

Jaro řídkých kostí
tvarohových těl
nářků, protéz
stesků po zimě.

Rozmělněno v čase -

                             tu život
tu smrt.

 

 

Léto

Léto tak
                             zoufalé
v celé své
                             krajnosti
počká až
                             odtáhnou ptáci.

 

 

Na sklonku

Řev sekaček a husích krků
dávících se
                             životem.
Ohryzek pod košilí
čeká až stiskneš.