Švanca M. Aleš
Švanca M. Aleš (vl. jm. Vlastimil Staněk) se narodil 26. listopadu 1981 v Boskovicích. Po dokončení místního gymnázia nastoupil na Konzervatoř Jaroslava Ježka na obor Tvorba textu a scénáře. Studium dokončil v roce 2004 souběžně se studiem ruského jazyka na filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kterou dokončil v roce 2008. Momentálně pracuje jako noční hlídač a žije i se svou ženou ve Skalici nad Svitavou.
Minské listy
[Ukázka z rukopisu]
4
Invalida kterýmu dáš pět set
rublů se za tebe pomodlí Odhodí
starou vorvanou bundu a promění
se v patriarchu Od lásky ti
změknou ruce Vyjasní se nebe
V chrámu zapálíš svíčku abys
neumřel na smrt a cesta kolem
řeky je nekonečnou poutí k sobě
samému
5
Vystoupíš tehdy až si vožralej
bezďák v přecpaným trolejbuse
začne blít do klína
Na rozkopanéch chodnících
ke Kamarovskýmu rynku přeskočíš
pár kaluží A z průtrže mračen
mezi projíždějícíma autama
uslyšíš soundtrack svýho života
6
Prasečí hlavy nabodnutý na
železnou tyč pochodují městem
Vozí se v autech i šalinách
Polepšovna srdcí tluče v rytmu
dne otevřených lahví Jurodivá
babka v katedrálním chrámu má
taky hlavu prasete Otočí se na
tebe a zeptá se: Koupíte knížečku
Nechcete Nechcete
8
Není mi to jedno Na Tři krále o
promile dále A prázdný sklo do
řeky Nejde to vypsat a nejde se
vyspat To je to nejhorší Cesta
stokrát zpravená se zase zpravuje
Zde lidi mají pořád co dělat
Noční lampy za oknem osmýho patra
se rozkmitají a spojí se v obraz
nenávratna kam se ještě může
Těžko tě v něm nevidět
10
Toho co leží nech ležet Toho co
běží nech běžet Pravda není
opakem lži
Provokace pro Voka ce
Sta je tak dlouhá Smysl nedává
smysl Ocet na poličce zkysl Do
Kroniky lidstva vepsaná další
zvěrstva Už mi rostou drápky Co
je tu směšnýho Mačkane že ž píšu
jak plotek a š zas jako hrábky?
12
Město je podepřené jednou
butylkou Alivárije Nakloněné do
podzimu postupně odtéká Bláznivý
Žid v židovském domě ti potřetí
za sebou potřásá rukou: Dobrý den
dobrý den dobrý den jak se
jmenujete jak se jmenujete jak se
jmenujete? A bezruký muž na
lavičce před domem má svetr
z opadaných listů a další červený
si plete
15
Podíváš se na Krista Jeho jizva
se už dávno scelila Ale při
vzpomínce na krev neříkej že
nebude ti zle Ženská co žebrá
přímo v chrámu vypadá jak hérečka
co hraje drámu s ikonou položenou
na břiše a Sáša co se opil
kdovíkde se chová oplzle
I když má oči Ježíše
17
Zpívající Srb Podzim žnec co
nechal kosu na louce Pořezané
stromy krvácí Rubínový štěrk
Rubač větr podrápaný na ruce má
jizvy i jinde po těle Vypíchnuté
oči a duši v oblacích
20
Šílený racek mi narazil do okna
Večer prasknutého zobáku a
zlomených křídel zaříkává horkou
krví Vřídlo mrazu kouří tabák
z listů břízy ze Sibiře A novou
píseň pro tebe složil Sergej
Jesenin Zarmouceně zahrál na své
lyře Jakoby znovu žil a pil
nastójku z jeřabin
24
Dvacet čtyři hodin nekonečnosti
Zlomených prstů o lomenici
podzimu Poslední hodina černé
krysy cupitá Krystaly duše se
rozpadnou na diamanty odlesku
noci Světlo má své kořeny ve tmě
stejně jako bolest v slasti Čekám
až soused zhasne Dole na ulici
štěkají zaběhnutí psi, je čas jít
spát bez odpovědí Lidem navždy
zůstane skryto to co je důležité
a opravdu krásné
25
Opilci chodí vlastními cestami
Oraniště zbabranýho života nad
stadionem Dináma A jen moje černé
kroky zůstanou ve sněhu za nama,
příteli bez kázně a láhve Kdes
byl když mě bily do hrudi
olověnou nocí a páraly mi břicho
hranou konce Kdes byl když mi
nohy vplétaly do zábradlí spánku
a prsty na rukou lámaly
v kleštích rozloučení Kdes byl
žes mě nechránil když sem měl na
kahánku
31
Sáchar je sivódňa sládkij řekl
veselý Číňan svou lámanou
ruštinou A já se nemůžu ohnout
víc než na dvě zrnka Tkalcovský
stav zimy se rozběhl Není čaje
bez rumu Zástupce mluví
k zástupům Dejte jim co chtějí a
zástup mluví k zástupci Nevíme co
chceme, zavřete nás do bedny.
Odliju si kousek z nevědomosti a
budu usrkávat z malého šálku
v naději že je bezedný
Žádné komentáře:
Okomentovat